All posts by lubovanbosch

While still working in ICT, I do believe that the same way the commands are crucial in information technology, the W o r d s are crucial for our us human beings

BIOMOC

Pouhé zakašlání dnes způsobí nebývalý zájem, ač je to pochopitelné, není to žádný určitý virus, ale strach, co hýbe naší myslí, že kašel se stává Znamením jediné opravdové moci. Biomoci. Zcela záměrně jsem použil toto spojení, půjčil jsem si je totiž z názvu básně Jana Zahradníčka Znamení moci. Básník víry tehdy napsal:
Přes nesmírný počet

každý byl sám

bez jistoty o svém narození

zatímco smrt je obcházela

své setkání s nimi promítajíc

na bílé plátno budoucnosti

ta stále bližší a stále skutečnější

jediná jistota

jež zbývala jim…

Zas jako tenkráte

a potom tak často

procházel jsem ulicemi, z nichž byl čas vymetený

ulicemi sterilizovanými, jež nemohly míti pokračování

tady na zemi ani na žádné jiné planetě v žádném jiném…

Bylo pozdě

pro mnohé už navždy

a ten pan Nikdo hrozně řádil

strhávaje z nich poslední zbytky vzájemnosti

aby se už nepodobali ničemu jinému nežli Kříži

a nesli zaseo kousek dál

k Zemi zaslíbené

k zeleným pastvám budoucnosti stále se vzdalujícím

toto Znamení moci

Znamení jediné opravdové moci

Znamení jediné opravdové moci nad světem


Pokud znáte těžký osud Jana Zahradníčka, víte, že prošel těžkým žalářem komunistické svévole, ale nebyl zlomen.Jeho báseň je o moci totality, ale Znamením jediné opravdové moci pro něj není tehdy všudypřítomná moc jedné ideologie, která brala lidem jejich svobodu i život. Znamením jediné opravdové moci byl pro něj nejen v jeho básni, ale především v životě Kristus. Kristus, který vítězí nad světem, nad naším strachem, nad každou ideologií, ba i Biomocí.Pojem biomoc je znám v sociologii, jedna citace:”Zásadním pojmem pro analýzu moderních režimů moci je Foucaultův pojem bio-moc. Podívám se nejprve na jeho popis genealogie biomoci a poté na možnou aplikaci 
tohoto přístupu na problematiku kultu zdraví v rizikové společnosti. Každé  zkoumání  moci  u  Foucaulta  naráží  od  počátku  na  ten  problém,  že  termín  ‚moc‘  se vzpírá  definici.  Jak  Foucault  sám  říká,  otázka  „co  je  to  moc?“  je  špatně  položená,  neboť předpokládá  substantivizující  přístup;  v  tomto  smyslu  moc  neexistuje.  Moc  je  pouhé  jméno  pro  komplexní  praktiky  a  relevantní  otázkou  je,  jak  se  moc  vykonává  [Foucault  1996: 210].”PARUSNIKOVÁ in Sociologický časopis, XXXVI, (2/2000).Podle Foucaulta tedy záleží na tom, jak se v našich životech uplatňují ony síly, kterým sami přisuzujeme moc na námi, kterým se podřizujeme a jichž se obáváme.Musíme se nyní jistě podřídit vládní moci a přijmout všechna její opatření, aby se zastavilo, čeho se obáváme.Nemusíme se ovšem podřizovat oné neviditelné biomoci a upadat do bezmoci, že jsme přišli o svět, v němž jsme se cítili bezpečně. Svět byl vždy místo plné nemocí.1. list Janův 2.15Nemilujte svět ani to, co je ve světě.Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není…
Ony verše beru jako odpověď na otázku, proč nás tolik může sužovat strach z moci, kterou má smrtící virus.Pokud svět milujeme, vzal nám nový virus již nyní, pro co jsme žili, tento náš svět, jak jsme jej znali.Pokud máme lásku Otcovu, nevzal nám nic, protože si nezakládeme na věcech a jistotách světa, ale máme stále právě tu jednu naději a jistotu, Znamení jediné opravdové moci nad světem.

V Praze, 20.9.2020

To have or to be?

Loving also has two meanings, depending upon whether it is spoken of in the mode of having or in the mode of being. Can one have love? If we could, love would need to be a thing, a substance that one can have, own, possess. The truth is, there is no such thing as “love.” “Love” is abstraction, perhaps a goddess or an alien being, although nobody has ever seen this goddess. In reality, there exists only the act of loving. To love is a productive activity. It implies caring for, knowing, responding, affirming, enjoying: the person, the tree, the painting, the idea. It means bringing to life, increasing his/her/its aliveness. It is a process, self-renewing and self-increasing. When love is experienced in the mode of having it implies confining, imprisoning, or controlling the object one “loves.” It is strangling, deadening, suffocating, killing, not life-giving. What people call love is mostly a misuse of the word, in order to hide the reality of their not loving. How many parents love their children is still an entirely open question. Lloyd de Mause has brought out that for the past two millennia of Western history there have been reports of cruelty against children, ranging from physical to psychic torture, carelessness, sheer possessiveness, and sadism, so shocking that one must believe that loving parents are the exception rather than the rule.
FROMM, Erich. To have or to be?. A&C Black, 2013.
Love E.Fromm